Podnikáme už jen ve dvou, bez obav o výplaty

Petra Vanická, Plzeňsko

Petra je z malé vesnice na Plzeňsku. Je vdaná a má dvě dospělé dcery, které už mají své vlastní rodiny. Volný čas tráví nejraději cestováním, sportem a v poslední době se s manželem věnují hlavně své fence. „Donedávna jsme měli fenky dvě, starší nás už bohužel opustila.”

Od zaměstnání k podnikání

Zdroj: Soukromý archiv Petry Vanické

Petra vystudovala VŠCHT, Fakultu potravinářské a biochemické technologie. Hned po ukončení vysoké školy nastoupila jako technolog do průmyslové pekárny v Plzni, a po dvouleté praxi odešla na rodičovskou dovolenou. Bylo to právě v době, kdy docházelo k velké privatizaci, a s manželem se jim naskytla příležitost vzít si do pronájmu velkou závodní jídelnu. “Měli jsme sice dvě opravdu malé děti, ale zároveň velikou chuť podnikat, a protože jsme byli ještě mladí, měli jsme i spoustu síly a ideálů.” Z menšího provozu, kde se stravovali pouze zaměstnanci, vytvořili velký veřejný provoz. Vařili přes 1000 obědů denně, měli tři rozvozní linky, provozovali kantýny v různých podnicích a zaměstnávali 15 lidí.

Když starosti převyšují radosti

Zdroj: Soukromý archiv Petry Vanické

Velký veřejný provoz spravovali 25 let. “Samozřejmě, že jsme měli spoustu práce a starostí. Po čase však starosti začaly převyšovat nad radostmi a my začali přemýšlet, co s tím udělat.” V tom čase se k tomu přidala i nutnost rekonstrukce provozu. “Do toho se nám už vůbec nechtělo, protože objekt nebyl náš. A tak jsme se rozhodli, že zkusíme přeměnit mé nové hobby, zavařování všeho možného, v podnikání.” Průlomovým okamžikem bylo rozhodnutí o koupi domku v Blovicích, kde měli v plánu zařídit novou provozovnu. Velkým štěstím pro ně bylo, že v potravinářství pracovali už dlouhou dobu. Paní Petře pomohlo také její potravinářské vzdělání, proto se nebáli pustit se do něčeho úplně nového, ale vlastně i dost podobného původnímu podnikání. “Začátek nebyl úplně jednoduchý, ale naštěstí jsme měli dost času, protože budování nové provozovny probíhalo současně s původním podnikáním.”

Čistá hlava je k nezaplacení

Zdroj: Soukromý archiv Petry Vanické

“Zanedlouho to bude 6 let, co jsme udělali tuto změnu. Jsem ráda, že jsme to udělali.” Paní Petru jen mrzí, že už jim není třicet, už není tolik síly a nadšení jako kdysi. “Dalo nám to klidné spaní, protože pracujeme už jenom sami dva, nemusíme mít strach, že nebude na výplaty pro zaměstnance, na odvody… Co si uděláme, to máme. Je pravda, že se oba více fyzicky nadřeme, ale ta čistá hlava je k nezaplacení.” Naštěstí se jim v podnikání daří, jsou úspěšní a to je velmi příjemná motivace.

Myšlenka na závěr pro toho, kdo uvažuje o změně ve středním věku, ale ještě nezískal odvahu

“Každému, kdo uvažuje o změně, bych vzkázala, ať to udělá, pokud to tak cítí. Já se zpočátku trochu bála, ale dnes vidím, že to bylo úplně zbytečné.” A co by chtěla slyšet tenkrát, když se rozhodovali? Asi: “Jdi do toho a vůbec se neboj.“