Pedagožka Marie Hanušová: Nečekejte na pomoc zvenčí – sami v sobě máte dostatek síly ke změně

Jaké (ne)tradiční kariérní či životní cesty podle vašich zkušeností pomáhají lidem ve věku 45+ znovu nalézt energii a motivaci?

Dle mých zkušeností (40 let výuka na VŠ, 25 let OSVČ – výuka firemních zaměstnanců v oboru komunikace a měkkých dovedností) byly důvody hledání nové motivace a následného rozhodnutí spíše nutností vyvolanou změnou ve firmách, redukce počtu zaměstnanců, zavádění nových pracovních postupů, s nimiž se zaměstnanec nechtěl ztotožnit a v neposlední řadě sociálně psychologické klima na pracovišti – mobing, bossing. Ale samozřejmě jsem se setkala i se spontánním rozhodnutím, kdy pracovník středního věku byl nucen zásadně změnit své profesní zařazení, protože v tom stávajícím nabyl dojmu, že mu již nic nového nepřináší, nemá možnost dalšího osobního rozvoje, pociťoval stagnaci, neměl podporu vedení, jeho inovativní návrhy nebyly akceptovány atd.

Další důvody změny, s nimiž jsem měla možnost se setkat byly osobní a zdravotní. Střední věk a krize středního věku někdy přináší konflikty v partnerských vztazích, dochází ke změně v osobním životě, která sebou někdy přináší nutnost změny, někdy i spontánní rozhodnutí vymanit se dosavadnímu stereotypu. Zdravotní důvody jsou mnohdy limitujícím faktorem jak po stránce fyzické vybavenosti, tak i po stránce psychické – tím míním např. ztrátu sebevědomí, sebedůvěry. V těchto případech je velmi potřebné podpůrné prostředí jak na pracovišti (stávajícím nebo novém) tak i v osobním životě mezi blízkými.

Jakou jednu aktivitu byste doporučila člověku ve středním věku, aby si bezpečně „osahal“ úplně novou oblast?

Domnívám se, že jedna samotná aktivita není dostatečným impulzem k tak významnému rozhodnutí jako je „vyzkoušení úplně nové oblasti“. Jde o komplex a souhru mnoha faktorů. Jedná se o momentální situaci na stávajícím pracovišti, míru spokojenosti se současným stavem, dále pak možnosti, které se v této situaci člověku nabízejí, osobní odvahu ke změně. Důležitou úlohu hraje jistě i podpora širšího i užšího sociálního okolí, zdravotní stav atd. Pokud to lze vyjádřit jednoduše, tak jde o to zbavit se mýtu, že s přibývajícím věkem se snižuje možnost a schopnost se změnit.

Co podle vás nejvíce pomáhá nabrat odvahu zkusit něco nového, když má člověk pocit, že „už je pozdě“?

Sám sebe přesvědčit, že není pozdě. Pokud toho není schopen sám, měl by mu někdo dodat odvahu, a hlavně jej zbavit strachu z „nových“ věcí. To, že je pozdě je dlouhodobě zažitý mýtus, který je pro mnohé lidi ve středním věku docela pohodlný a rádi se za něj schovají se rčením, že „už to nějak doklepou“. Ale kvalita práce těchto lidí je problematická. Znám to u „vyhořelých“ učitelů. Jsou otrávení, že učí stále to stejné, ale naučit se něco nového a jinak se nechystají. Už to nestojí za to.

Jaké tři rady nebo myšlenky byste předali lidem ve středním věku, aby jim pomohly budovat pozitivní myšlení a zdravé nastavení mysli?

• Buďte si přítelem – mějte se rád / ráda
• Nečekejte na pomoc zvenčí – sám/sama máte dostatek síly ke změně.
• Věk je jenom číslo – záleží na tom, jak se cítíte a nebraňte se novému.

S čím podle vás lidé ve středním věku nejvíce bojují při kariérní změně?

S obavami, že nebudou zvládat. S vlastní leností a nerozhodností. S nízkým sebevědomím. S apatií, ztrátou smyslu, s obavou na dopad do osobního života.

Jak podle vás dokáže „malý úspěch“ v první fázi kariérní změny motivovat člověka k dalším krokům? A co byste považovala za takové „malé úspěchy“?

První malý úspěch má rozhodující význam pro pokračování v nastartovaném procesu, pro vztah k dané činnosti a výrazně zvyšuje motivaci. Malým úspěchem může být i to, že si někdo všimne, pochválí, ukáže cestu jak dál. V každém případě pozitivní hodnocení funguje jako stimul. A je třeba nehledět na konečný „velký úspěch, ale jít po malých krůčcích – Japonci tomu říkají kaizen.

Jaký význam má podle vašich zkušeností sladění osobních a pracovních hodnot ve věku 45+?

Zcela zásadní. A nejen v tomto věku. Práce má mít pozitivní dopady do osobního života a naopak. Pokud tomu tak není, člověk prožívá vnitřní konflikt, který neprospívá ani práci ani osobnímu životu. Člověk by měl chodit do práce rád.