Expertka na age management Hana Urbancová: Život není závod, kde jste něco zmeškali – každý věk přináší jiné výhody

Jaké (ne)tradiční kariérní či životní cesty podle vašich zkušeností pomáhají lidem ve věku 45+ znovu nalézt energii a motivaci?

V rámci České akademie zemědělských věd (ČAZV) aplikuji horizontální přístup ke kariéře, kontinuální vzdělávání bez ohledu na věk, mentoring a reverzní mentoring. Podle mých praktických zkušeností lidé ve věku 45+ často nacházejí novou energii a motivaci ve chvíli, kdy se odhodlají opustit tradiční představy o kariéře. Mezi takové (ne)tradiční cesty patří například založení vlastního podnikání (mnozí si plní dlouholetý sen a rozjíždějí malý byznys, často postavený na jejich vášni nebo koníčku (např. řemesla, poradenství, ruční výroba)). Dále je to změna oboru, někteří se rekvalifikují do oblastí, kde cítí větší smysl (např. sociální práce, vzdělávání, ekologie). Rovněž také práce na volné noze nebo zkrácený úvazek, kdy získávají větší svobodu a flexibilitu, což jim pomáhá lépe skloubit práci a osobní život. Mentoring a předávání zkušeností je klíčové, mnoho lidí nachází naplnění v podpoře mladších kolegů, ať už v práci nebo dobrovolně. U některých organizací je možná i zahraniční zkušenost, někteří vycestují za prací nebo jako dobrovolníci, což jim otevře nové obzory a dodá novou chuť do života. Neodmyslitelný je kontinuální osobnostní rozvoj a nové vzdělávání, ať už jde o univerzitu třetího věku, koučing nebo umělecké aktivity, důležité je, že se učí něco nového a dál se rozvíjejí. Klíčové je, že lidé v tomto věku často hledají smysl, autenticitu a rovnováhu a právě „netradiční“ cesty je k tomu často dovedou.

Setkala jste se ve své praxi či osobním životě s člověkem ve středním věku, který úplně změnil profesi? A co mu podle vašich zkušeností pomohlo tuto změnu zvládnout?

Ano, ve své praxi jsem se několikrát potkala s lidmi ve středním věku, kteří se rozhodli pro radikální změnu profese, například z technických oborů přešli do sociálních služeb, z manažerské pozice do školství, nebo opustili korporátní svět a začali sami podnikat. To, co jim pomohlo tuto změnu zvládnout, bylo především jejich vnitřní motivace a jasný smysl, kdy věděli, proč to dělají, a cítili potřebu změnit směr. Dále je nutná podpora okolí, ať už od rodiny, přátel nebo profesionálních poradců, nebyli na to sami. Souvisí to samozřejmě s ochotou učit se nové věci, kdy investovali čas do rekvalifikace nebo osobního rozvoje. Je to však spojeno i s finanční přípravou, mnozí si změnu naplánovali tak, aby měli určitou rezervu a klid na rozjezd. Dále je to psychická odolnost a trpělivost, musí být připraveni na to, že začátky nemusí být jednoduché. Nejvíc ale pomáhá vědomí, že změna je možná, i po čtyřicítce nebo padesátce, a že nová etapa může přinést větší spokojenost než ta předchozí.

Jakou jednu aktivitu byste doporučila člověku ve středním věku, aby si bezpečně „osahal“ úplně novou oblast?

Jednu aktivitu, kterou bych rozhodně doporučila člověku ve středním věku k „osahání“ úplně nové oblasti, je zúčastnit se krátkého kurzu nebo workshopu mimo svůj obor. Například víkendový kurz keramiky, základy programování, úvod do koučování, práce se dřevem, storytelling, komunitní zahradničení nebo digitální marketing aj. Nejde o to stát se hned odborníkem, ale zažít něco nového „nanečisto“, zjistit, co mě baví, co mi jde, a třeba i potkat inspirativní lidi. Taková zkušenost může otevřít dveře k novému koníčku, vedlejší činnosti nebo dokonce k nové kariérní cestě, a hlavně vrátit radost z učení a objevování.

Co podle vás nejvíce pomáhá nabrat odvahu zkusit něco nového, když má člověk pocit, že „už je pozdě“?

Podle mě nejvíc pomáhá nabrat odvahu zkusit něco nového, i když má člověk pocit, že „už je pozdě“, pomáhá osobní příklad někoho, komu se to povedlo. Když vidíme, že jiný člověk ve stejném věku (nebo i starší) dokázal změnit směr, naučit se něco nového nebo začít od nuly, zní to najednou mnohem reálněji a méně strašidelně. Kromě toho hrají klíčovou roli i další věci, které jsem již uváděla výše, tedy podpora okolí, když vás někdo věří a povzbudí vás, má to obrovskou sílu. Možná je vhodný malý první krok, zkusit něco „nanečisto“, třeba kurz, brigádu nebo dobrovolnickou činnost, která nevyžaduje okamžitou změnu všeho. Nejde to však bez přehodnocení životních priorit, mnoho lidí si v určitém věku uvědomí, že čas je cennější než stabilita, a že „pozdě“ může být jen výmluva. Práce s vlastním strachem, někdy pomáhá rozhovor s koučem, psychologem nebo mentorem, který pomůže pojmenovat obavy a rozklíčovat, co člověka brzdí. A hlavně uvědomění si, že začít pozdě je pořád lepší než nezačít nikdy. V mnoha případech je právě střední věk tím nejlepším časem na změnu, protože máme za sebou zkušenosti, víme, co chceme, a máme co nabídnout.

Kterou vzdělávací či posilovací techniku považujete za nejúčinnější pro zvýšení sebevědomí profesionálů ve středním věku?

Za jednu z nejúčinnějších technik na zvýšení sebevědomí profesionálů ve středním věku považuji reflexi silných stránek a úspěchů formou koučovaného rozhovoru nebo vedeného cvičení, například techniku „kariérní retrospektivy“. Tato metoda funguje tak, že člověk vědomě zmapuje, jaké výzvy v minulosti zvládl, jaké dovednosti a hodnoty se za tím skrývají, kdy byl ve své práci nejvíc „ve flow“, a co o jeho přínosu říkají druzí (např. 360° zpětná vazba, doporučení, pochvaly, aj.). Tímto způsobem lidé často znovu objeví svůj profesní potenciál, který si už třeba ani neuvědomovali a najdou oporu v sobě, nejen ve vnějších podmínkách. Kromě toho se osvědčují i další podpůrné přístupy peer mentoring nebo mastermind skupiny (sdílení zkušeností s lidmi ve stejné fázi života). Modelování úspěchu (inspirace reálnými příběhy lidí, kteří prošli podobnou změnou), krátké, praktické kurzy, které přinesou rychlý pocit zvládnutí nových dovedností, pozitivní psychologie. např. práce s vděčností, silnými stránkami a růstovým nastavením. Důležité je, aby vzdělávání nebylo jen o „získání nových znalostí“, ale především o posílení vnitřní jistoty a odvahy znovu věřit ve vlastní hodnotu.

Jaké tři rady nebo myšlenky byste předali lidem ve středním věku, aby jim pomohly budovat pozitivní myšlení a zdravé nastavení mysli?

Mezi 3 rady/myšlenky bych zařadila 1) Nikdy není pozdě začít něco nového, ale je škoda čekat. Život není závod, kde jste něco zmeškali. Každý věk přináší jiné výhody, a právě teď máte zkušenosti, nadhled i svobodu rozhodovat se jinak než ve dvaceti. Začněte klidně pomalu a malým krokem, ale začněte. Za 2) bych uvedla Váš vnitřní kritik není pravda, jen hlas minulosti. Pochybnosti, které říkají „na to už nemáš“ nebo „co když selžeš“, nejsou fakta. Jsou to často naučené vzorce. Naučte se s nimi mluvit jako s hlasem, který můžete vyslechnout, ale nemusíte ho poslouchat. A za 3) Sebevědomí nevzniká přemýšlením, ale zkušeností. Nebudete si věřit dřív, než něco zkusíte, i kdyby to byly malé věci. Zkuste nový kurz, promluvte na poradě, nabídněte svou službu pomoci kolegyni a kolegovi. Každý krok mimo komfortní zónu přináší důkaz, že to zvládnete.

Která nová dovednost podle vás nejčastěji otevírá lidem ve věku 45+ nové příležitosti?

Z vlastní zkušenosti bych řekla, že zručnost, která lidem 45+ nejčastěji otevírá nové dveře, je schopnost prezentovat sebe a své zkušenosti srozumitelně a sebevědomě, tzv. „osobní branding“. Nejde jen o psaní životopisu, ale o to umět pojmenovat svou hodnotu (co vím, co umím, co nabízím), vědět, jak o sobě mluvit (např. na pohovoru, v podnikání, na síti jako LinkedIn), být autentický, ale zároveň přesvědčivý. Pro mnoho lidí 45+ je to nový „jazyk“, často mají obrovské zkušenosti, ale neumí je dobře „prodat“, což jim může zavírat dveře k novým příležitostem. Jakmile se to naučí, často se jim výrazně zlepší šance v zaměstnání, podnikání i při změně směru. Další velmi užitečné zručnosti v této fázi života jsou nyní hlavně digitální gramotnost (práce s digitálními nástroji, komunikace online atd.), asertivní komunikace (zdravé hranice, sebevyjádření bez konfliktu), učení se učit (schopnost osvojovat si nové dovednosti rychle a bez strachu).

Jaký rozhodovací nástroj či rámec se vám nejvíce osvědčil při volbě mezi dvěma pracovními nabídkami? A pokud jste takovou situaci osobně nezažila, jak by se podle vás měli lidé ve středním věku ideálně rozhodovat?

Asi jednoduchý, ale účinný rámec rozhodování, který kombinuje racionální analýzu s hodnotovým přístupem. Osobně doporučuji porovnat obě nabídky podle těchto oblastí, tedy hodnotová shoda (která nabídka je víc v souladu s mými osobními hodnotami a životními prioritami?), obsah práce (co mě bude víc bavit a rozvíjet?), dále zhodnotit, kde cítím větší respekt, podporu a příležitosti ke spolupráci, plat/mzda, dojezd, flexibilita, stabilita organizace. A také dlouhodobý výhled, kde vidím lepší možnosti rozvoje a uplatnění do budoucna. Pomáhá i jednoduché bodování každé oblasti (např. 1–5 bodů), nebo vytvoření plus/mínus tabulky. U lidí ve středním věku bývá klíčová otázka smysluplnosti, rovnováhy a perspektivy, tedy nejen „co mi to dá dnes“, ale i „co mi to dá za tři roky“.

S čím podle vás lidé ve středním věku nejvíce bojují při kariérní změně?

Lidé ve středním věku při kariérní změně nejvíce bojují s nejistotou, ztrátou identity spojené s předchozí profesí, strachem z odmítnutí nebo neúspěchu a obavou, že „je už pozdě“. Často je limituje i nízké sebevědomí v oblasti nových technologií a pocit, že jejich zkušenosti nejsou přenositelné. Výzvou může být také tlak okolí, finanční závazky a nutnost začínat znovu „od nuly“.

Jaký význam má podle vašich zkušeností sladění osobních a pracovních hodnot ve věku 45+?

Podle mých zkušeností má sladění osobních a pracovních hodnot ve věku 45+ zásadní význam. V tomto období lidé častěji přehodnocují priority a hledají práci, která jim dává smysl, odpovídá jejich hodnotám a umožňuje jim zachovat vnitřní integritu. Pokud mezi hodnotami a prací vzniká nesoulad, vede to k frustraci, vyčerpání a ztrátě motivace. Naopak, když práce rezonuje s tím, co člověk považuje za důležité, zvyšuje to spokojenost, angažovanost a chuť zůstat profesně aktivní i do vyššího věku.