Po období pochybností a nejasností, které provázejí začátek každé velké změny, přichází fáze, kdy se začínáme znovu pevněji opírat sami o sebe. Neznáme všechny odpovědi na naše aktuální otázky ohledně změny kariéry, ale začínáme více důvěřovat svému vlastnímu úsudku a intuici. Sebevědomí v této etapě neroste proto, že jsme dokonalí, ale díky tomu, že přijímáme sami sebe - i se svými chybami, které k nám patří.
Lidé ve středním věku někdy zapomínají, kolik znalostí, zkušeností a schopností si do této životní fáze přinesli. Po letech pracovního nasazení, péče o rodinu či zvládání různých životních výzev si často pamatujeme spíše to, co se nepovedlo, a zapomínáme na všechno, co jsme dokázali zvládnout. V této fázi života je proto užitečné podívat se na sebe s větší mírou soucitu a uznání. Každý z nás má tendenci srovnávat se s ostatními – s vrstevníky, s kolegy, s lidmi, kteří se zdají být „dál“. Ale takové srovnávání je vždy zkreslené a často nám spíše škodí, než pomáhá.
Zaprvé, každý z nás měl v životě jinou startovní dráhu – jiné rodinné zázemí, ekonomickou situaci, přístup ke vzdělání i lidi, kteří nás v raném věku formovali a byli našimi vzory. Každý z nás má jiné talenty, ale také jiné rány a životní zkoušky. Proto nemá porovnávání se s druhými žádné skutečné opodstatnění.
Zadruhé, nikdo z nás přesně neví, co ten druhý člověk prožívá a jak doopravdy žije. Nevidíme jeho vnitřní boje ani každodenní realitu. Potvrzují to i smutné tragické příběhy různých veřejně známých osobností, které samy ukončily svůj život – a podobné příběhy známe i z Česka a Slovenska.
Proto, pokud se přece jen chceme porovnávat - srovnávejme raději sami sebe se sebou.
Jsem dnes o něco sebevědomější než před týdnem? Jsem dnes lepší partner nebo rodič než před rokem?
Odvaha kráčet dál i bez jistoty
Odvaha není nepřítomnost strachu. Odvaha je schopnost jednat i přesto, že máme obavy a nevíme, jak něco dopadne. V období středního věku se odvaha neprojevuje jen v zásadních rozhodnutích, ale i v drobných každodenních volbách. V tom, že se ozveme, když vidíme nespravedlnost, že odmítneme něco, co odporuje našim hodnotám, nebo že se postavíme za to, čemu věříme, prostě proto, že je to správné.
Odvaha v této fázi života může znamenat i důvěřovat svým přesvědčením, i když nejsou populární. Znamená to postavit se za sebe – ne z potřeby dokazovat sílu, ale z vnitřního klidu a respektu. Někteří lidé po čtyřicítce popisují zvláštní paradox: na jedné straně mají víc strachů (ze ztráty práce, zdraví, vztahů), ale zároveň v sobě cítí větší vnitřní odolnost. Jako by čas, zkušenosti a těžké situace vytvořily pevný vnitřní základ, který se sice už párkrát zhroutil, ale dnes už ví, že pád nemusí znamenat konec, může být i novým začátkem.
A nakonec - odvaha se rodí spíše z přijetí než z popírání. Pokud si dovolíme cítit nejistotu, strach, hněv nebo smutek, zároveň si vytváříme cestu, jak těmto pocitům čelit a zvládat je. Každá negativní emoce, kterou dokážeme pojmenovat a přijmout, nad námi ztrácí svou moc.
V době, kdy znovu objevujeme, co znamená být více sami sebou, je přirozené, že ne všichni kolem nám budou rozumět. Některé vztahy se změní, jiné posílí a některé možná skončí. Je to součást procesu, ve kterém se formuje naše nová identita – méně přizpůsobená okolí, ale více v souladu se sebou.
Čím více si dovolíme být sami sebou, tím méně potřebujeme hledat potvrzení zvenčí.
Mindset jako základ stability
To, jak přemýšlíme o sobě a o svém životě, má zásadní vliv na to, jak prožíváme změny.
Pokud se na změnu díváme jako na hrozbu, aktivuje se v nás obranný mechanismus – napětí, odpor, úzkost. Pokud ji vnímáme jako přirozenou součást růstu, začneme ji přijímat s větší zvědavostí a klidem. Mindset není jen moderní slovo, ale způsob, jakým mluvíme sami se sebou. Každý den si v hlavě opakujeme tisíce vět, které tvoří náš vnitřní příběh: „To nezvládnu.“ „Na to už nemám věk.“ „Nejsem dost dobrý.“ „Už je pozdě.“
I nevyslovené věty mají sílu formovat realitu, ve které žijeme. Proto je důležité si uvědomit, že pokud jsme se dokázali naučit pochybovat o sobě (a mnozí z nás jsou v tom opravdu profíci), dokážeme se stejně dobře naučit věřit si. Vnitřní odolnost neroste tím, že děláme věci dokonale, ale díky opakovanému poznání, že i když se něco nepovede, svět se nezhroutí.
Silný mindset neznamená potlačovat emoce ani předstírat jistotu. Znamená to mít jakýsi vnitřní rámec, který nás podrží i tehdy, když se okolnosti mění.
Znamená to znát své silné stránky, například schopnost naslouchat, empatii, disciplínu, smysl pro detail, vytrvalost, a umět je využít jako opěrné body v době nejistoty. Sebevědomí, odvaha a vnitřní klid nejsou něco, co jednou dosáhneme a zůstane to s námi navždy. Jsou to schopnosti a postoje, které si obnovujeme každý den, ve způsobu, jakým reagujeme na okolnosti, v tom, co si o sobě říkáme ve své hlavě, a v rozhodnutích, která děláme.